O „Valašský klobúk“

Pro příznivce motorsportu představuje Valašsko jednu z klíčových oblastí, kde se v minulosti odehrála řada významných sportovních soubojů. Rally zde hraje prim, což je dáno především charakterem náročného terénu v okolí Valašského Meziříčí, Slušovic a Vsetína.

Právě Vsetínsko je destinací, na kterou se zaměřují následující řádky. Každoročně se zde lesy rozezní burácením motorů a kvílením rozžhavených brzdových kotoučů, které osvětlují noční etapy soutěží jako Barum Czech Rally Zlín, Rallysprint Kopná, Rally Vsetín nebo Valašská Rally.

Jednou z nejznámějších rychlostních zkoušek, která už léta prověřuje schopnosti soutěžních jezdců, je Bystřička. Její podoba a směr se často mění, ale pomyslným centrem bývá návrší Santov a okolí vesnice Malá Bystřice. Právě zde se nachází významné místo nejen pro rally, ale i pro vyznavače rychlostní disciplíny závodů do vrchu.

 

Silniční úsek mezi Malou Bystřicí a Dušnou není jen oblíbenou rychlostní zkouškou rallyových soutěží, ale také historicky významnou tratí pro závody do vrchu. Valašská krajina zde nabídla jednu z nejmalebnějších přírodních tratí bývalého Československa, později České republiky – navíc v délce téměř čtyř kilometrů.

Trať měla (a zde je minulý čas použit záměrně, protože dnes již není využívána pro oficiální závody do vrchu) svůj osobitý charakter. V členitém terénu se po úbočí kopce Dušná (731 m n. m.) vine velmi rychlý profil, který v minulosti prověřoval techniku i odvahu jezdců.

 

 

Tato trať nabízela jezdcům hned několik míst, kde bylo velmi snadné ztratit cenné sekundy, tolik důležité pro konečný výsledek. Už samotný start do první pravotočivé zatáčky představoval výzvu – zejména kvůli studeným pneumatikám, které vyžadovaly maximální opatrnost. Následovala přibližně 400 metrů dlouhá rovinka, jejíž konec byl zakončen náročným odbočením vpravo. Právě zde v minulosti ztratilo šanci na úspěch mnoho favoritů – ať už kvůli časové ztrátě, nebo v důsledku havárie.

Následný výjezd ze zatáčky přivedl jezdce na téměř 800 metrů dlouhý přímý úsek, který představoval značnou výzvu zejména pro piloty nízko posazených prototypů a formulí. Přibližně v polovině tohoto úseku se nacházel horizont s mírným zatočením vlevo, který museli jezdci zvládnout s absolutní jistotou – zejména ti v monopostech F3000, kteří zde dosahovali rychlostí přes 220 km/h.

V posledních letech však povrch tratě v tomto místě nebyl ideální. Kombinace vysoké rychlosti, nerovností a zatáčky „na slepo“ představovala skutečnou výzvu, kterou navíc umocňovalo náročné brzdění do levého vracáku bezprostředně za horizontem.

 

Po zdolání předchozího úseku se jezdec mohl nadechnout k dalšímu nasazení. Čekal ho téměř kilometrový rovný úsek, který umožňoval jízdu téměř v plné rychlosti. Na jeho konci bylo nutné zatočit vlevo do známé zatáčky „na srdce“, kde v minulosti skončila závodní pouť nejednoho vozu po výletu mimo trať do lesního porostu.

Následovala techničtější pasáž tvořená několika navazujícími zatáčkami, z nichž poslední byla dvojitá pravá okolo břehu s výjezdem těsně podél svodidel. Po krátké rovince následoval nájezd do technicky náročného retardéru – průjezd kolem autobusové zastávky. Právě zde se odehrálo mnoho dramatických momentů, kdy jezdci nezvládli správně zvolit rychlost a končili mimo trať.

Akcelerace z retardéru do posledních desítek metrů tratě pak často představovala další výzvu. Nejednou se stalo, že jezdec kvůli smyku musel dokončit závod couváním do cíle.

 

Také výkon motoru závodního vozu hrál významnou roli s ohledem na velké převýšení tratě – 207m.

Pohled do historie závodu odhaluje jeho počátky v 70. letech – konkrétně v roce 1975. Podle databáze serveru euromontagna.com se na valašském kopci nejprve setkávali domácí oblastní závodníci, aby se záhy trať stala dějištěm soubojů kompletní domácí špičky.

Výsledky hovoří jasně – před rokem 1989 byl nejúspěšnějším jezdcem Miroslav Adámek, který se spiderem Brixner NSU dokázal závod několikrát vyhrát v absolutním pořadí. Bezesporu nejzajímavějším podnikem tohoto období byl ročník 1981, kdy na Vsetínsko dorazili zahraniční jezdci známí z Interserie nebo slavného závodu Ecce Homo ve Šternberku.

Zvláště Kurt Buess s formulí 2 Ralt RT1 BMW působil ve valašských „kotárech“ jako zjevení. Podobně tomu bylo i u Paula Risse s vozem Lola T296 nebo Janose Totha se spiderem TOJ SC206.

 

Jak je patrné, závod na valašském kopci byl rozmanitým podnikem, jehož historie však nebyla vždy stabilní. Po deseti letech existence závodní vozy určené pro závody do vrchu toto místo opustily a trať osiřela. Návrat přišel až po dlouhé pauze – na přelomu milénia. V roce 2000 se pod Dušnou opět bojovalo o mistrovské body a na trati se utkali nejlepší vrchaři domácí scény té doby: Josef Krečmer, Ivo Palmi, Otakar Krámský nebo Jiří Mičánek.

Královským vozem Valašska se v tomto období stal italský prototyp Lucchini P3 BMW. Nejprve s ním vítězil Josef Krečmer, později Miloš Beneš. Ani dílčí vítězství Jaro Krajčiho či Otakara Krámského nic nezměnila na úspěšném tažení tohoto italského speciálu, jejich jména se však do vítězné historie závodu rovněž významně zapsala.

 

V letech okolo přelomu milénia měl pořádání závodu pod kontrolou bývalý závodní jezdec Adolf Fešárek. Jeho bohaté zkušenosti z aktivní kariéry se výrazně promítly do organizace akce, která v roce 2008 dosáhla významného milníku – byla zařazena do mezinárodního kalendáře FIA jako součást seriálů FIA Hill Climb Cup a FIA Challenge.

Tento pořadatelský úspěch přilákal po desetiletích zpět do Malé Bystřice i zahraniční jezdce. Největší hvězdou tehdejšího ročníku byl bezesporu Georg Plasa se svým ikonickým vozem BMW E36 JUDD.

 

 

V posledních ročnících závodu, kdy lze říci, že tento kopec zažíval období své dosavadní největší slávy, byl absolutně nejrychlejším jezdcem Dušan Nevěřil s monopostem Lola B02/50 F3000. Na prakticky domácí trati se cítil jako ryba ve vodě – profil kopce vyhovoval nejen jeho jezdeckému stylu, ale i technickým vlastnostem jeho vozu.

Dušan je zároveň držitelem platného traťového rekordu, který zajel v roce 2008 při posledním konaném závodě. Jeho čas 1:21,09 zůstává dodnes nepřekonaným milníkem této legendární tratě.

 

 

Monoposty F3000 představovaly vrchol techniky, která na rychlé trati v rámci závodu „O valašský klobúk“ dosahovala absolutně nejrychlejších časů. Stejně tak Plasovo BMW v kategorii siluet skupiny E1 patřilo k tomu nejlepšímu, co se kdy na valašském kopci objevilo.

Bohužel další kapitola vrchařských klání na této krásné a rychlé trati v malebném prostředí Valašska zatím čeká na své pokračování. Místní lesy touží znovu ožít zvukem burácejících motorů, vůní spáleného vysokooktanového benzínu a atmosférou napínavého souboje o trofej v podobě tradičního valašského klobúku.