O „Valašský klobúk“

Pro příznivce motorsportu je Valašsko jednou z důležitých oblastí, kde bylo v minulosti svedeno mnoho bitev na sportovním kolbišti. Rally hraje v tamní oblasti prim. To je pochopitelné především s ohledem na charakter komplikovaného terénu okolo Valašského Meziříčí, Slušovic nebo Vsetína. Právě Vsetínsko je destinací, kam budou směřovat následující řádky. Každoročně se po tamních lesích nese zvuk burácejících motorů a kvílení rozžhavených kotoučů brzd svítících do noci při rychlostních zkouškách Barum Czech Rally Zlín, Kopné, Rally Vsetín nebo Valašské Rally.  Jedna z věhlasných rychlostních zkoušek, která léta trápí soutěžáky, se jmenuje Bystřička. Ta často mění svoji podobu nebo směr, ale jejím pomyslným centrem bývá návrší Santov nebo okolí vesnice pod ním – Malá Bystřice. A zde můžeme najít podstatné místo nejen pro rally, ale i vyznavače rychlostní disciplíny závodů do vrchu.

Silniční úsek Malá Bystřice -> Dušná je totiž nejen využívanou erzetou soutěžáků, ale historicky významnou tratí vrchařů, kterým zde valašská krajina nadělila jednu z nejkrásnějších přírodních tratí Československa, později Česka, navíc v délce téměř 4 kilometrů. Trať měla (minulý čas je použitý vědomě, protože v současnosti již není pro oficiální závody do vrchu využívána) svůj osobitý charakter. V členitém terénu se po úbočí kopce Dušná (731 m.n.m) line velmi rychlý profil tratě.

Pro jezdce nabízel tento kopec několik míst, kde bylo jednoduché ztratit množství tolik pro výsledek důležitého času. Start do první pravotočivé zatáčky byl vždy na studených gumách velkou výzvou, následný průjezd 400 metrů dlouhé rovinky končil náročným odbočením na pravou ruku, kde v minulosti přišlo o své šance na úspěch mnoho favoritů, buď časovou ztrátou nebo havárií.

Následný výjezd ze zatáčky přivedl jezdce na téměř 800 metrový přímý úsek, který byl především pro nízko sedící piloty prototypů a formulí velkou výzvou. Za polovinou úseku byl přejezd horizontu s mírným zatočením vlevo, ten se musel zvládat s jistotou pro jezdce monopostů F3000 v rychlosti přes 220km/h! V tomto úseku navíc v posledních letech příliš nevyhovoval stav povrchu tratě a tak v součtu velké rychlosti, hrbolatého povrchu a zatáčky „na slepo“ šlo o opravdovou výzvu navíc, když za horizontem následovalo těžké dobrzdění do levého „vracáku“.

Po zdolání tohoto úseku se mohl jezdec nadechnout k dalšímu nasazení. Čekalo na něho opět v podobném charakteru téměř 1000 metrů v napřímeném směru, aby mohl v téměř plné rychlosti točit na levou stranu vstříc průjezdu zatáčky „na srdce“, kde zakončilo svoji závodní existenci několik vozů po výletu mimo trať do lesního porostu… Následuje techničtější pasáž několika navazujících zatáček z nichž poslední je dvojitá pravá okolo břehu s výjezdem na svodidla. V závěru následoval po kratší rovině nájezd do technicky náročného retardéru – objezd autobusové zastávky. Zde se odehrálo mnoho dramat, kdy často jezdci nezvládli správnou volbu rychlosti svého vozu a končili se svým vozem mimo trať. Taktéž akcelerace z retardéru do posledních desítek tratě dělala mnohdy potíže a nejeden z jezdců ukončil svoji snahu na trati smykem a následným couváním do cíle závodu.

Také výkon motoru závodního vozu hrál významnou roli s ohledem na velké převýšení tratě – 207m.

Pohled do historie závodu hovoří o počátcích v 80. letech  – 1975. Podle databáze serveru euromontagna.com se nejprve  na valašském kopci setkali domácí oblastní závodníci, aby se záhy na kopci proháněla kompletní domácí špička. Výsledky hovoří jednoznačně – před revolucí byl nejúspěšnějším jezdcem Miroslav Adámek se spiderem Brixner NSU, který dokázal několikrát vyhrát závod celkově. Bezesporu nejzajímavějším závodem tohoto období byl podnik v roce 1981, kdy na Vsetínsko dorazili zahraniční jezdci známí z Interserie či mnohem slavnějšího kopce u Šternberka – Ecce Homo. Především Kurt Buess musel se svojí formulí 2, Ralt RT1 BMW, působit ve valašských „kotárech“ jako přízrak, podobně tomu ale jistě bylo u Paula Risse s Lola T296 nebo u Janose Totha se spiderem TOJ SC206.

Jak je patrné závod byl rozmanitým podnikem, bohužel jeho historie byla mnohdy nestálá. Po 10 letech své existence osiřel a závodní vozy určené pro kopce toto místo opustily. Vracejí se zpět až po dlouhých letech, na přelomu milénia. Až v roce 2000 se pod Dušnou opět bojuje o mistrovské body a na kopci se utkávají nejlepší vrchaři domácí scény své doby. Josef Krečmer, Ivo Palmi, Otakar Krámský nebo Jiří Mičánek. Králem Valašska se  v tomto období stal italský prototyp Lucchini P3 BMW, když s identickým vozem nejprve vítězil Josef Krečmer a následně Miloš Beneš. Nic na úspěšném tažení italského prototypu nezměnila ani dílčí vítězství Jaro Krajčiho či Otakara Krámského, jejichž jména se do vítězné historie také vepsala.

Pořádání závodu měl v těchto letech „pod palcem“ bývalý závodní jezdec Adolf Fešárek. Jeho bohaté zkušenosti z pozice závodníka se promítly do pořadatelského prostředí a závod byl dokonce v roce 2008 zařazen do mezinárodního kalendáře FIA, kde se stal součástí FIA Hill Climb Cup a FIA Challenge. Tento pořadatelský úspěch dokázal do Malé Bystřice přilákal po desetiletích i zahraniční jezdce. Tou největší hvězdou tehdejšího závodu byl bezesporu Georg Plasa se svým BMW E36 JUDD.

V posledních konaných ročnících,  kdy lze tvrdit, že tento kopec zažil období své dosavadní největší slávy, byl absolutně nejrychlejším pilotem na trati Dušan Nevěřil s monopostem Lola B02/50 F3000. Ten se na prakticky domácím kopci cítil jako ryba ve vodě a trať svědčila i jeho monopostu. Dušan je také držitelem platného traťového rekordu, kdy zajel v roce 2008 při posledním konaném závodě rekordní čas 1:21,09.

 

F3000 byla tou nejlepší technikou, která na rychlém kopci v souboji „O valašský klobúk“ dosahovala absolutně nejrychlejších časů, stejně jako Plasovo BMW v kategorii siluet skupiny E1. Bohužel další historie vrchařských klání na krásném rychlém kopci v malebném prostředí Valašska zatím čeká na další „řádky“, které by naplnily místní lesy „křikem“ motorů a vůní spáleného vysokooktanového benzínu a opět by třeba nabídla souboj o zisk trofeje v podobě valašského klobúku.